Pojďme rušit školy
Před prázdninami jsem tady čtenáře lákal na výlet do Sudet. Pak jsem se tam sám vydal. Od té doby myslím na to, že je nutno začít se co nejdřív vážně bavit o rušení škol. Je totiž třeba rušit školy tak, aby se některé mohly zachránit. Co je jasné:
1. České školství (a nejspíš skoro každý sektor) se v příštích letech bude muset naučit podávat o něco lepší výkony s o něco nižšími zdroji. Rozpočet školství bude nominálně a možná i reálně klesat, navzdory tomu, že je smutně nízký už teď.
2. Momentálně máme ve srovnání se světem velice malé školy, zejména pokud jde o počet žáků druhého stupně. Částečně za to může struktura sídel v Česku, příliš mnoho samostatných obcí, v některých oblastech řídké osídlení. Třídy jsou leckde málo naplněny. Díky tomu je taky vzdělávání této skupiny žáků relativně drahé třeba ve srovnání s náklady na žáka na prvním stupni, a při tom z těchto peněz k učitelům dorazí jen poměrně málo (třída musí být vytopena pro 10 žáků stejně jako pro 30). Do škol sice přichází populační vlna, ale ta nebude trvat dlouho. Určitě se znovu vynoří nápad „optimalizovat“, rušit, učetřit. A bude to správně.
3. Kvalita vzdělání se nedosahuje nižším počtem žáků ve třídě, aspoň u starších žáků. To je poměrně dobře doloženo daty. Je to složitější u menších dětí, ale taky jsem teď mluvil s žáčkem čtvrťáčkem ze soukromé kvalitní školy z Tokia, ve třídě jich je 38, a Japonsko stále patří k špičce ve vzdělávání.
4. Vliv počtu žáků ve škole na kvalitu výsledků a života ve škole není jednoznačný. Velké školy pro teenagery s několika tisíci dětmi nejsou dobré, ale na druhou stranu školy, kde jsou žáků na druhém stupni jen desítky nebo první stovky, mají také problémy se zajištěním kvality vzdělávání, aprobovanosti sboru, vybavení odborných učeben apod. Je třeba říci jasně: slučování malých škol (pozor, stále mluvím o školách vyšších než první stupeň!) není jen otázka peněz, jak se říká v médiích. Slučování škol může být cesta k vyšší kvalitě, např. vyšší aprobovanosti, zajímavější nabídce výběrových předmětů a volnočasových aktivit. A teď zpátky do Sudet. Viděl jsem tam městečka, kde kdysi pulzoval život, ale dneska to jediné, co tam mají, je škola. Je odtud všude daleko, a když jim zavřeme tu školu, nezbude tam nic. Ale přesto se školy budou muset slučovat a zavírat . Pojďme se věcně bavit o tom, které můžeme zavřít, a které chceme zachovat. Mějme připravenou koncepci. Jak to vypadá, když se důležité kroky odkládají a pak se dělají narychlo, jsme už mnohokrát viděli, naposledy po minulých volbách. Je nutno si rozmyslet: škola je možná v mnoha malých obcích jejím přirozeným centrem. Je ale při tom schopna zaručit kvalitní vzdělávání i dospívajícím dětem? Vyplatí se spíš investovat do udržení sítě škol, nebo do zlepšení dopravní dostupnosti? Jaké zkušenosti jsou tam, kde obce spolupracují v oblasti vzdělávání? Existují i příklady, že školu provozuje sdružení obcí. Je dobré zachovat malou školu v sociálně znevýhodněných lokalitách, kde může malý počet žáků ve třídě a škole výrazně prospět? Určitě dokážeme vyjmenovat další případy, kdy je dobré malé školy podpořit. Ale stále v součtu platí, že se budou školy rušit. Buď to uděláme s rozmyslem, anebo to udělá přes noc nějaký politik, až se objeví další díra v rozpočtu. Doplatí na to právě ty školy, které by se měly zachovat.
Související články
68 komentářů: “Pojďme rušit školy”
Napsat komentář: Radek Sárközi Zrušit odpověď na komentář
Zanechat odpověď
Zrušit odpověď na komentář
Finanční dárci:
Produktová podpora:
Spolupracujeme:
Já bych to nechal na zřizovatelích škol a místní komunitě.
To je právě systém, který poškodí ty nejslabší, i když je v jistém smyslu spravedlivý. Těm nejslabším komunitám dojdou peníze nejdřív.
„Mějme připravenou koncepci. “
Školy mají právní subjektivitu a mají zřizovatele. Jejich financování vyplývá ze zákona.
Takže kdo je to my?!
Pane Dvořáku, neberte si to osobně, ale opět s Vámi nesouhlasím. Sám zmiňujete (spíš nenápadně) problém dospívající mládeže na velkých školách. Tento problém vyvažujete lepší vybaveností. A já si naopak myslím, že pro budoucí generaci je lepší opak.
A k tomu Japonsku – měla jsem ve třídě Japonku. Tatínek odvedl celou rodinu do Čech právě kvůli úrovni školství, přestože nikdo z nich neuměl česky ani slovo a anglicky právě jen otec. Je otázkou, co považujete za „špičku ve vzdělávání“. Během těch čtyř let, kdy jsem tuto dívku učila, jsem vedla s tatínkem spoustu rozhovorů. A pokud bych měla stručně shrnout jeho názor na vzdělání v Japonsku, použila bych slovo „odlidštěné“.
Podívejte se, nemusíme s tím souhlasit, ale prostě peníze nebudou. Zavírají se nemocniční oddělení a celé nemocnice, ruší se jednotlivé vlakové spoje i lokální železniční tratě, budou se zavírat nebo slučovat malé školy. Ne proto, že já si to přeju, ale protože to nutně nastane. Jediné, co navrhuji, je přemýšlet o tom s mírným předstihem, aby se to pak neudělalo špatně.
Trochu populistické argumenty pana Dvořáka: „Zavírají se nemocniční oddělení a celé nemocnice, ruší se jednotlivé vlakové spoje i lokální železniční tratě …“
Lidé se zrovna tak mohou ptát: Kolik přijde daňové poplatníky jedna předražená armádní zakázka? Proč stavíme dálnice a silnice podstattně dráž než v jiných zemích? Proč oproti avizovaným slibům není vláda schopna či ochotna bojovat proti korupci?
Čili zdroje na více peněz do školství by byly. Ale muselo by se chtít je nalézt …
„Vliv počtu žáků ve škole na kvalitu výsledků a života ve škole není jednoznačný.“ – vy jste skutečně typický badatel, na kterých bych já osobně začal ve školství šetřit jako první …
Možná se vám to nelíbí, ale prostě výsledky různých výzkumů se neshodují, a navíc ty výzkumy jsou prováděny v zahraničí, kde jsou školy organizované jinak.
Zákony se mohou změnit a jistě se dřív nebo později změní, a jestli se nemýlím, v praxi je leccos dáno podzákonnými normami. Je to jen pár měsíců, co se chystala reforma financování regionálního školství. Zatím je pozastavena. Dříve nebo později ji zase někdo oživí. Než to vezmou do ruky zase ekonomové, bylo by dobré bavit se předem o pedagogických a sociálních aspektech této problematiky. Nejsem si jist, že zrovna tohle řeší starostové vesnic a měst, kterým to navrhuje nechat pan Sárközi.
Obce si školy dotují ze svého, pokud je chtějí udržet, i když mají málo žáků. Zřizovatelé škol a místní komunita vědí mnohem lépe než pan Dvořák či já či ministr školství či financí, jak důležité je mít v obci školu a o co by přišli, kdyby tam nebyla! Ano, pan Dobeš měl hodně hloupých nápadů… Toto byl jeden z nich. Naštěstí se většina nezrealizovala a od dalších se ustupuje (komplikované státní maturity). Je lepší nechat ve společnosti rozhodovat demokratické mechanismy, než vězeňské psychology z ABL, obzvláště v tak důležitých oblastech jako je školství!
Sorry, ale pletete dohromady různé věci .
1. Odborná debata je něco jiného než demokratické rozhodování. Tady nejde o to něco rozhodnout, ale o něčem uvažovat, a poskytnout politikům nějaké spektrum odborných názorů. Samozřejmě, mohl jsem nazvat článek „Pojďme uvažovat o tom, jak provést slučování škol, ke kterému nezbytně dojde“, ale takhle se mi myslím daří na problém, který nás nevyhnutelně čeká, lépe upozornit.
2. Obce si mohou dotovat školy tak dlouho, dokud na to mají a dokud před nimi nevyvstanou jiné priority. Jde o to, kolik budou muset na svou školu doplácet, a to závisí na tom, co bude s reformou financování regionálního školství, Ta byla jen na chvíli odložena, a co chvíli ji někdo zase může vytáhnout a vytáhne.
3. Navrhuju, abychom na problém nezapomínali, nebo ho rozhodnou ekonomové bez pedagogů.
Sice chápu, že nakonec to má být rozhodnutí volených zástupců. Ale já bych jejich schopnost rozhodovat správně nepřeceňoval, a v otázkách vzdělávání už vůbec ne. Jisté je, že občané budou a priori proti rušení.
Čili znát výhody, nevýhody, rizika, přínosy, možnosti, zkušenosti (třeba i zahraniční), by bylo velkým přínosem. Pro samosprávu i pro rodiče.
Kdyby se někdo chtěl ujmout osvěty v té věci… Ale kdo? Snad nějaké neziskovka. Ale kdo jí na to dá peníze? Evropské fondy, mšmt.
Co třeba vytvořit Ministerstvo propagandy? Nechcete býti jeho prvním ministrem?
Píšete: Vyplatí se spíš investovat do udržení sítě škol, nebo do zlepšení dopravní dostupnosti? Ale: Jak a na kom chcete vynutit zlepšení dopravní dostupnosti kvůli dojíždějícím dětem a učitelům? Víte, jak obce bojovaly o každý spoj?
Píšete: Ale stále v součtu platí, že se budou školy rušit. Ale: Jak to dopadlo nedávno na víceletých gymnáziích a středních školách? Gymnázia přežila a středí školy se podivně slučovaly. Vysokých škol máme více než 70. K tomuto číslu nemáte nějaké šikovné srovnání s cizinou?
Píšete: Jsem teď mluvil s žáčkem čtvrťáčkem ze soukromé kvalitní školy. Pro zajímavost: Jak vy víte, že je kvalitní? Podle čeho se vlastně měří kvalita škol v Japonsku?
„peníze nebudou“
No tak budeme učit za naturálie. A zákony mechaniky s žáky proberu při kácení stromu, ze kterého následně vyrobí houpačku pro mladší spolužáky. Ti jim na oplátku mohou upéct palačinky k obědu (shoda s maturitním tématem je čistě náhodná).
Radši bych byl, kdyby odborníci a pedagogové naznačili politikům, že školství potřebuje více peněz, než aby jim předem legitimizovali slučování škol. Navíc podivnými argumenty z Japonska…
Současný vývoj je takový, že menší obce dostaly rozpočtovým určením daní více peněz, takže je mohou dát na své školy (nebo i na jiné věci – záleží na nich). Pro obce to ale bývá prioritní investice. Evidentně si váží škol více než naše vláda!
Určitě je dobré šířit nějakou osvětu mezi rodiči i jimi volenými zastupiteli. Ale zrovna regionální školství v malých obcích je něco, co si voliči velmi dobře ohlídají sami. Proto bych pokračoval v důvěře, kterou mají dnes a se kterou zacházejí uvážlivě. To žádný úředník ani ekonom nebude! I když kvalitní úředník a dobrý ekonom snad uvidí věc v širších souvislostech, než jen jako jednu položku v rozpočtu. Např. se ukázalo, že i když se výrazně zvedla DPH, stát více peněz nevybral! Ekonomika není trojčlenka. A v oblasti vzdělávání jsou různé důsledky rozhodnutí v mnohém nevyzpytatelné…
Braňme demokracii! V poslední době se ji snaží stále někdo okleštit.
Ad první odstavec: na to vám ekonomové a politici zejména kašlou.
Podívejte, třeba odborné lékařské společnosti se dohodly, že když v některé nemocnici klesne počet určitých výkonů (třeba porodů) pod N za rok, tak se tam buď nebude provádět určitá část medicíny, nebo se to oddělení (třeba porodnice) musí zavřít. Nemá to nic s penězi, ale s tím, že už ta nemocnice není schopna zajistit kvalitní provedení výkonu. To není věc k posouzení ani pro místní lidi, ani pro zastupitele (krajské), ani pro rodičky a pacienty. To je prostě odborné stanovisko. Politici ho mohou, a nemusí respektovat. Někdy je velká sanitka, která vás odveze do vzdálené nemocnice, lepší než malá nemocnice blízko. Moje otázka zní: Není někdy pro žáka lepší školní autobus, který ho odveze do města, lepší než malá škola v obci? Pojďme o tom diskutovat odborně, a nechat na politicích, ať pak rozhodnout.
Takže malá škola v obci je automaticky horší?
Děkuju panu Sotolářovi za příklad s vysokými školami. Vemte si plzeňská práva. To by mohl být dojemný příběh o tom, jak zlí pražští politikové chtějí zrušit roztomilou školičku, a stateční místní lidé se spojí, aby ji pro svoje děti zachránili. Samozřejmě to je extrémní případ. Vlastně mi jde o jediné: že ne vždy je zrušení školy prohra a záchrana školy projev moudrosti purkmistra.
V tom článku píšu, že bychom měli uvažovat, které školy bychom měli zrušit, abychom některé malé školy mohli zachovat, kdyby byl nedostatek peněz (a ten bude). Měli bychom rušit školy, které nezajišťují dětem dobré vzdělávání.
Druhá otázka je, zda existuje určitá kritická velikost, pod kterou je zajištění kvalitního vzdělávání pro starší žáky technicky obtížné nebo příliš drahé.
Možná si nejprve definujme, co je kvalitní vzdělávání… Ve svém článku používáte např. pojem „aprobovanost učitelů“, ale s tím už se dost dlouho nepracuje. Např. na waldorfských školách je ideálem, kdy i na 2. stupni vyučuje všechny předměty jeden učitel. České školy mají obecně problémy s kvalifikovaností učitelů, ale to způsobeno tím, že jinde dostanou lepší pracovní podmínky a vyšší plat.
Na mě z toho článku zavanul mrazivý duch ministra Dobeše… Jak Vás znám, zadal byste těm školám plošné testy a na jejich základě je zrušil. Naštěstí je toto čistě akademická debata. To, o čem píšete, není na pořadu dne a žádný politik to dělat nechce! V této situaci mi přijde smrtící, když někdo zevnitř školství volá po rušení škol. Je to něco jako profesní velezrada…
Myslím, že našetřit spoustu peněz by se dalo především na středních školách. Viz dnes http://www.novinky.cz/domaci/276331-do-lavic-letos-usedne-vice-prvnacku-nez-loni.html. Jenže zrušit střední školu je obrovská politika! Koho zajímá odborný názor? To si mohl dovolit císařpán, sotva volený zástupce. Vzpomeňte si, jak rychle zahynul nápad redukovat víceletá gymnázia. Demonstrace, petice. Také by se měla hledat kritická mez, kolik kraj uživí absolventů jednotlivcýh oborů. Víme, jak dopadl porevoluční boom obchodních akademií nebo mechaniků elektroniků. Spojovat obory: Proč učit 5 zedníků (příklad) tu, 7 onde a 14 o kousek dál, když všech 26 by se vešlo pod jednu střechu? Bez zvláštních linek školních autobusů.
Ke slučování středních škol ale dochází!
Důvod ke zrušení plzeňských práv byl K(s)indl. Ale na základě jakého klíče bychom rušili malé základky? Pouhý počet žáků? Škola s x žáky ano, x – 1 už ne? Nástroj pro rozpoznání tzv. kvalitního vzdělávání nemáme. Že by snad plošné testování? Vy máte o nějaké procento méně (jedničkář Honza měl chřipku), tož máte smůlu. Výmaz.
Optimalizaci sítě škol bych skutečně řešil jako optimalizační úlohu. Minimalizoval bych součet dojezdových vzdáleností, nebo ještě lépe součet časů, které děti potřebují k tomu, aby dorazily do nejbližší školy daného typu za daných ekonomických podmínek (tj. kolik škol jsme schopni v nějakém časovém horizontu financovat). Kdo neví, co je to optimalizační úloha, doporučuji jednoduchý úvod do úvodu lineárního programování: http://en.wikipedia.org/wiki/Linear_programming
Ten výsledek není žádným politickým rozhodnutím, je to čistá matematika, která nikoho nezvýhodňuje. Jediné politické rozhodnutí je ta účelová funkce. Kdo nesouhlasí s navrženou minimalizací a má alternativní návrh?
Je slučování totéž co rušení?
Ve skutečnosti ano…
Priklady, priklady, chybaju priklady. Toto je podla mna vyborny blog a dobre upozornenie na realitu. Problem mnozstva malych skol je spolocny pre Cesko aj Slovensko. Na Slovensku sme postupne s tymto problemom chceli nieco robit za minulej vlady – vznikol web http://mapaskol.iedu.sk, kde sa dá tento problém vizualizovať – maličké školy do 30 žiakov častokrát vzdialené od seba pár kilometrov. ako autor správne píše, fixné náklady na školu s 30 žiakmi a so 100 žiakmi sa zásadne od seba nelíšia. Nepoznám detailne financovanie regionálneho školstva u vás ale u nás na Slovensku to funguje tak, že síce je stanovený „normatív“ teda suma na hlavu ale len na papieri sú si školy rovné – v skutočnosti je vo výške príspevku na žiaka v malej škole oproti veľkej škole veľký rozdiel. Navyše existujú mechanizmy (tzv. dohadovacie konania), cez ktoré sa tieto malé školy vedia dostať k ďalším peniazom. Výsledkom je škola s 11 žiakmi a 3 učiteľkami (respektíve 1 riaditeľkou a 2 učiteľkami). Ak by to bolo tak, že všetky školy dostanú rovnako, a malá škola je dotovaná len peniazmi z obce, ktorá si ju váži a chce zachovať, v tom prípade by som nemal problém, je na komunite, ako sa rozhodne naložiť so svojimi peniazmi, či ich dajú na odmenu starostovi alebo zachránia malú školu. Ak je ale realita taká, že malé školy vyťahujú zo spoločného balíka množstvo peňazí, ktoré potom chýbajú učiteľom vo veľkých školách (kde sa povedzme aj viac narobia), tak to je problém, ktorý treba riešiť podľa mňa. Pomohlo by poznať konkrétne príklady a sumy, napríklad zaviesť jednoznačne rovnaký normatív pre všetky školy a fond na dofinancovanie malých škôl, aby sa po dvoch rokoch ukázalo, koľko tie malé školy naozaj stoja. V neprehľadnej situácii je ťažko hľadať správne riešenie.
Opravdu bych radši vedl debatu, jak dosáhnout toho, že podíl školství na HDP bude u nás obdobný jako ve Finsku, nebo alespoň na průměru EU. Téma, o kterém mudruje pan Dvořák, není naštěstí na pořadu dne!
Radek Sárközi 18.8.2012 v 13:43
Radku,
tentokrát s Tebou naprosto nesouhlasím. Debatu o penězích vést můžeme, ale výsledky nepřinese. Naopak téma kolegy Dvořáka mi přijde nanejvýš aktuální – školy se rušit budou, to je jisté. Počet žáků na učitele u nás dramaticky klesl a stále klesá, oproti roku 2000 jsme, pokud si to dobře pamatuji, asi na 75 %, čili, kdybychom se vrátili, mohly bychom mít jen 75 % učitelů, ale ti by mohli mít o 33 % vyšší platy.
Jde o to, zda snižování počtu učitelů a rušení škol proběhne chaoticky a živelně, nebo s rozvahou a rozumně. Např. pokud bychom uměli vyházet 25 % nejhorších učitelů, jsme přesvědčen, že by to vzdělanosti prospělo. A to dokonce i v případě, že by se neslučovaly třídy. Přidaná hodnota špatného učitele je totiž záporná.
Ano, v tomto se neshodneme. 🙂 Jsem proti vyhazování učitelů, protože v současné době jsou ve školách ti nejlepší, kteří tam chtějí být, a dělají svou práci, jak nejlépe dovedou.
Učitelům je třeba nabízet především morální a didaktickou podporu. Ve srovnání se zahraničím dělají učitelé mnoho činností, který na západních školách dělá jiný personál. Už nyní jsou naprosto přetíženi. Navyšovat počty žáků ve třídách je jen dorazí! Výsledkem bude méně kvalitní školství. Kvalitní školství totiž dělají především kvalitní učitelé, nikoliv vyždímané trosky…
Školství potřebuje více peněz na:
1) Pomocný personál (administrativní, asistenty učitelů apod.)
2) Pomůcky a učebnice
3) Nákup externích služeb
4) Platy učitelů
Rušením škol ke zlepšení nedojde, naopak! To si uvědomují naštěstí i regionální politikové. Divím se, že si to neuvědomují odborníci…
Problém bude možná v tom, že odborníci typu pana Šteffla myslí především na vlastní kapsu … Jejich filozofie je ať se ve školství co nejvíc šetří na učitelích, aby byly prachy pro nákup našich (často nepotřebných) služeb.
Rušením škol dojde k úspoře na výdajové straně státního rozpočtu. Jaký to bude mít dopad na celkovou kvalitu výstupu zkompetentňovacího procesu, to nikdo neví. Já tipuji, že jí to nijak podstatně neovlivní. Zůstane tak nízká, jako již je. Podstata kvality je v něčem jiném, než ve vytváření nesmyslných portálů s nulovou přidanou hodnotou z tzv. Evropských peněz.
Kvalitní učitel vaši pomoc, pane Sárközi, nepotřebuje a nekvalitní na ni kašle. Metodická pomoc vnucovaná učitelům, problémy našeho školství neřeší. Především je třeba zajistit, aby maturita a jekékoliv jiné hodnocení, byly předmětem prestiže a ne soudních sporů. Stejně jako ve výchově dětí je zde jistá míra direktivního přístupu nezbytná.
Podle mne jde o zcela falešné dilema. Pokud se někde bude rušit škola, bude to výhradně na základě ekonomických kritérií (počet žáků, náklady, dopravní obslužnost atd.). Pokusy operovat při tom s kvalitou vzdělávání považuji v lepším případě za ryzí naivitu, v horším za snahu o legitimizaci ekonomické argumentace a politického rozhodování pedagogickými názory.
Základní školy čeká boom žáků…
http://www.lidovky.cz/zs-cekaji-o-12-000-zaku-vic-nez-loni-nastupuji-silne-rocniky-pk9-/ln_veda.asp?c=A120818_195424_ln_veda_Pta
Střední školy naopak hlásí úbytek 26 000 žáků, pocítí to hlavně střední odborné školy a gymnázia. Loni nastupovalo do prvních ročníků přes 117 000 studentů, nyní necelých 105.000. Celkový počet středoškoláků pak meziročně klesl z 454.000 na 428.000.
A ještě z jiného soudku:
Tvrzení podniků je v rozporu s výsledky prezentované studie firmy Scio. Podle ní naopak nenajdou v budoucnu absolventi učilišť, jejichž počet chce ministerstvo školství zvyšovat, práci, a budoucnost mají hlavně gymnázia a střední školy.
„Vzhledem k rozvoji průmyslu nejen u nás, ale v celé střední Evropě, budou dělnické a technické kádry citelně chybět. Je proto důležitá podpora státu a spolupráce ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, krajů jako zřizovatelů odborných středních škol, Hospodářské komory ČR a také Svazu průmyslu ČR,“ uvedl dnes prezident Hospodářské komory Petr Kužel.
„Hospodářská komora ČR rozumí touze dětí a jejich rodičů po získání kvalitního universálního vzdělání. Jen upozorňuje, že by vždy měli dotyční zvažovat, zda se zvoleným typem vzdělání v životě dobře uplatní a uživí,“ stojí v tiskové zprávě HK. Komora poukazuje na to, že kvalitní řemeslník je pro společnost stejně potřebný jako vysokoškolák. Nedostatek manuálně pracujících by v případě, že se situace nezlepší do budoucna, bylo možno řešit jedině pravidelným dovážením statisíců pracovníků z ciziny. To však podle komory není ani reálné, ani přijatelné.
A já k tomu jen dodám, že u žáčků se základním vzděláním a bez jakýchkoliv zkušeností a s nízkým intelektem bych chápal, že se domnívají, že vyšší míra vzdělání je deterministicky spojena s dosaženým stupněm vzdělání, ale u pana Šteffla je mi to záhadou. Přece je zřejmé, že z nějaké statistické závislosti nezaměstnanosti a dosaženého stupně vzdělání neplyne, že nezaměstnanost se sníží na úroveň nezaměstnanosti vysokoškoláků pokud všichni budou vysokoškoláky. To je opravdu stejné jako stěhovat idioty z míst, kde je nejnižší průměrná inteligence, do míst s vysokou průměrnou inteligencí za účelem zvýšení celkové průměrné inteligence. Pokud toto někdo nechápe, je ducha mdlého a do vzdělávání by neměl kecat.
Je jedna velká škola lepší než dvě malé? Pokud chcete vnímat školu jako “ cost centre“ na kterém se dá ušetřit, určitě ano. Škola ovšem není firma a tento redukcionostický přístup ke vzdělávání je v pozadí epické tragédie českého školství. Namísto destinásobného navýšení investic do vzdělávání se šetří. Namísto zkvalitnění výuky se plati špatné testy a zombiefikující počítače. Namísto praxe se znudění budoucí kantoři, kteří šli na peďák protože je jinam nevzali, učí prázdnou teorii od osmdesátníků, kteří neudrží moč natož myšlenku. Staré, osifikované gymnaziálni myšlení v kombinaci s rádoby novodobým ekonomickým pragmatizmem, toť váš spásonosný osel, pane Dvořáku et al. Vyjasněte si nejdříve co je vzdělávání, podívejte se pro inspiraci někam ven ( jen proboha né do Japonska), třeba do Finska. Sayonara, Dominik san.
Škola jistě není firma, protože firma je název obchodní společnosti. Co má ale škola společného z obchodními společnostmi? No určitě ani jedno nejede zadarmo. Nevidím žádný smysl ve zvyšování investic do školství. Peněz je dost, jen jak už to bývá se část rozkrade a část se utratí za nesmysly. Neškodil by tlak na vyšší efektivitu.
Ano, protože učitelé se topí v penězich, asistenty pro integrované žáky se to ve třídách hemží a střední a vysoké školy nemusí přijímat doslova každého aby přežily. Běžte pěstovat fíkusy, vás nelze brát vážně ani po velkém tlustém špeku.
Peníze jsou v nadbytečných a neefektivních kapacitách. Veřejných vysokých škol by stačila polovina, středních škol nanejvýše dvě třetiny. Další peníze se utrácí za nesmyslné projekty na zinkluzivnění, prevenci všeho možného, multikulti, za portály pro zvyšování čtenářské gramotnosti, na které chodí jen jejich autoři a pár bláznů, na portály rámcových vzdělávacích programů, průřezových témat a píší se stohy dokumentů a živí se na tom stovky, ne-li tisíce lidí, včetně soukromých firem, apod. Učitelé mají sice nízké platy, ale to lze vyřešit tím, že jich bude třeba o třetinu méně. Peníze můžeme do školství házet až poté, kdy bude stabilizované, tj. kdy nám ty peníze neprotečou systémem bez sebemenšího efektu. A já nevěřím ani za mák tomu, že nás spasí nějací asistenti pedagogů, speciální pedagogové, nebo školní psychologové. To jsou všechno služby „nice to have“, které mají minimální dopad na efektivitu vzdělávacího systému. Těmi se můžeme zabývat, až budou naši žáci předvádět nějaký rozumný výkon. Prostě nejdříve práce a potom zábava. Nejprve „učit se, učit se, učit se“ a teprve potom „zinkluzivňovat se, zkompetentňovat se, zpreventivňovat se, apod.“.
Pane Doležele, skutečně nevím, proč jste si pro své myšlenkové exhibice vybral zrovna školství. To neexistuje nějaká vhodná ekonomická platforma, na které byste mohl „zářit“?
Jsem toho názoru, že ač školy nejsou firmy, podléhají a budou i v budoucnu spíše více podléhat ekonomice státu. Současná finanční situace škol je hodně špatná – nemají-li na učebnice (skryto v tzv. pastelkovném, aj.), je to peklo. Včera šel v Tv šot o učitelce, která vyzvala rodiče prvňáčků, aby pomohli finančně s dovybavením nově rekonstruované třídy pro jejich děti – nákup koberce a další zařízení, zřejmě mírný nadstandard, ale tím si nejsem jist. Někteří rodiče přispějí, ozvala se ale matka samoživitelka, že na finanční pomoc škole nemá prostředky a že se naopak obává, že toto povede k zvýhodňování nebo vychloubání dětí přispěvatelů, možná i k šikaně atd. Ano, nelze to u nás asi vyloučit. Jenže – co školám zbývá? Pokud vím, gympl, co chodily moje děti, měl taky rodiče-sponzory, ovšem že dotyční měli protekci…
Už proto si říkám, že je naprosto nutné hospodařit efektivně a nanejvýš hospodárně. Tedy – nedávat slabým článkům, dokud se nezlepší, a pokud ne, tak je zrušit. A zbude na ty dobré (v tomto jsem zajedno i s p. Štefflem, 18.8. v 21:13, a dalšími).
Jasně že teď jsem píchnul do vosího hnízda. Jak poznat dobré školy? Nemáme – a nutně potřebujeme – nějaká kritéria, více faktorů, která by fungovala jako evaluace škol a jednotlivých učitelů. Nesouhlasím s p. Sárközim, že teď jsou na školách nejlepší učitelé. Už jen ten fakt, že výsledky vzdělávání jsou z mnoha hledisek právě nyní nejhorší v historii, mluví proti. Vím, že to není (zdaleka!) jen chyba učitelů, tedy jejich schopností učit a naučit, je mnoho faktorů, které proces blokují. Ale ptejte se např., kolik kantorů jezdilo aspoň v počátku své profesní dráhy na kurzy modernizace předmětu? Mnoho jich bylo hodně dobrých a kdyby nic jiného, aspoň se lidi z oboru domluvili, prodiskutovali problémy, leccos okoukli od jiných.
Prostě velmi mě štve, když každý o sobě tvrdí, že ví jak učit a že to dělá dobře – to by to ve školství muselo vypadat jinak.
Kurzy modernizace předmětu???
Nesouhlasím s panem Doležalem. Rušení škol není nikdy žádná čistá matematika. Je to významný zásah do života konkrétní obce, do života konkrétních žáků, do života konkrétních učitelů. Také velice pochybuji, že pan Doležal viděl v poslední době nějaký rozpočet školy. Nebo výplatní pásku. Nemohl by tvrdit, že peněz je ve školství dost.
Pane Sotoláři, zdravím,
nevím, jak tomu bylo v jiných předmětech – o některých vím, že se akce pro učitele čile dělaly, buď je přímo iniciovala stálá skupina odborníků jako v případě Hv (Společnost pro hudební výchovu) – jezdilo se do Chebu, Prahy, potom do Rychnova n. Kn., do Liberce – a bylo to a je dodnes hlavně pro začínající kantory moc užitečné. Ale i mnozí starší učitelé téměř vůbec nevědí, zda a jak učit populární hudbu. Dřív se na seminářích pro učitele dělala hlavně Orffova škola ve velkém školním souboru, kde si mnoho učitelů poprvé zahrálo ve velké mase a vidělo, jak to zní. Jsem nadšený absolvent mnoha těchto kurzů. Pak i Pedagogická centra dělala akce. Je to asi obor od oboru.
Za kurz modernizace považuju i kurz práce s interaktivní tabulí, apod. Ovšem pořádá se i dost akcí pro čárku, to už si člověk musí zjistit třeba přes reference kolegů, co stojí za to.
Zdravím. Určitě byly a jsou zajímavé akce. Ale je také příliš mnoho balastu, protože vznikl vzdělávací byznys. (Zaznamenal jste např., kolik bývalých učitelů se do tohoto průmyslu přesunulo?) Až mnoho akcí je dnes pouze výronem projektů OPVK. (Prezenční listiny by mohly vyprávět. Kdyby mohly.) V DVPP je příliš živelnosti, těžko lze spléhat, že účast na něm něco ve školství změní. Navíc nedostatek peněz už ochromuje i toto odvětví. (Jen vloni bylo zrušeno v Brně několik akcí, na které jsem se přihlásil, tamtamy říkají, že řada ředitelů už na DVPP a suplování nemá peníze a nehodlá učitele dále uvolňovat). Za druhé: pravidelné setkávání učitelů bylo přece zlikvidováno s pádem okresních metodických sdružení. (Dnes existují zoufalé snahy něco podobného obnovit.) A do třetice: jestliže učitel na začátku své profesní dráhy (tedy čerstvý absolvent) potřebuje další vzdělávání, nevypovídá to něco o pedagogických fakultách?
ad vzdělávací byznys
Vím to a zcela s Vámi souhlasím. Máme u nás naštěstí natolik osvíceného ředitele, že na tyhle různé podivné nabídky nás ani neposílá a nenabízí. A ty staré osvědčené akce zamrzly. Je to bída a tohle období se nedá nic jiného než přežít. Hlavně aby to, co přijde po něm, bylo lepší. Věřím, že debaty o DVPP nás ještě čekají a dojde na ně, a zase to bude chtít oddělovat zrno od plev. A jsme tam, kde jsme byli na začátku 🙂
Zapomněl jsem zareagovat na dvě další myšlenky, tnete k jádru, je vidět, že jste praktik (četl jsem Vaše komentáře na rvp.cz….)
U nás na jihozápadě to převzal kraj, školí se dál v budově Krajské jazykové školy. Akce jsou většinou pro 1. stupeň nebo z psychologie, spec.ped. apod., upadá to ale z důvodu financí, školy na to nemají. Ale ještě vloni se toho dost uskutečnilo, pokud vím, takže spousta kontaktů mezi učiteli je navázána a prý funguje. Hodně aktivní jsou tu matikáři, sjíždějí se metodicky rokovat pravidelně na šumavu do Srní, snad i za vlastní, s rodinami… ale to je už hodně nad rámec povinnosti.
K těm absolventům pedF. Za současného stavu, kdy mají tak málo praxe, že by si to žádný jiný obor nedovolil, je nezbytné hledat nějaká další praktická proškolení, kurzy, workshopy, hlavně s osobní účastí. E-learning tady nepomůže. Hodin přímé výukové činnosti pro studenta je jak šafránu, a navíc je praxe na školách hodně formální – pokud vím, trvá jeden týden náslechová (6 hodin z jednoho předmětu, 6 z druhého) a jeden týden (po 10 hodinách z každého aprobačního předmětu) praxe výstupová. Student nevidí proces v návaznosti a posloupnosti, nemá zpětnou vazbu (dřív jsme učili každý týden ve stejné třídě, po celý semestr). Pak závěrečná 20 hodin, ale bez supervize, všelijaké úrovně. Vysoké školy včetně PedF se dnes ani netají tím, že jejich průprava, kterou studentovi jsou schopny poskytnout, je převážně pouze teoretická.
„nedávat slabým článkům, dokud se nezlepší, a pokud ne, tak je zrušit. A zbude na ty dobré“
Nemáte, doufám, na mysli žáky?!
„Nemáte, doufám, na mysli žáky?!“ – ne, to opravdu ne. Mám na mysli školy, pár hodně špatných by se našlo. A spíš mezi středními bych hledal.
Že základní školy čeká populační vlna, to ve svém článku píšu. Bohužel už je vidět, že ta vlna taky opadá. Právě proto můžeme teď v klidu přemýšlet a diskutovat, co uděláme se sítí základních škol, až ta vlna opadne.
Právě proto, že to není jen matematická úloha z lineárního programování. Protože jsou děti, pro které může být přínosné chodit do malé školy, ale jsou i děti, které z toho nemají prospěch skoro žádný, a možná dokonce by se jim dostalo lepšího vzdělání ve větší škole. Určitě neplatí automaticky malá škola = horší škola, ale zrovna tak neplatí malá škola = lepší škola.
Navíc se obávám, že není rovnoměrně regionálně rozdělena, aspoň školy kolem Prahy nevědí, kam dát žáky už teď. A předpokládám, že příští rok oznámí ministr financí ministrovi nebo ministryni školství, že na regionální školství je v o nějakou miliardu méně, normativ sem, normativ tam.
Vaše „vysvětlení“ toho, že nejde o úlohu lineárního programování jsem nepochopil. Které školy tedy navrhujete zrušit vy? Nebo jaký postup budete aplikovat při rušení škol? Já jsem jednoznačný návrh dal. Je řada na vás.
Myslím, že tu mícháme dvě věci: nutnost optimalizace sítě škol, protože ubývá žáků a hlavně nejsou prachy na jedné straně, na straně druhé rozlišování škol dobrých a špatných. Jenomže právě to rozlišování stojí na vodě, k takovému rozlišování nemáme nástroj, samozřejmě kvalita školy není nijak úměrná její vělikosti. Je tu také velký rozdíl mezi optimalizací sítě škol základních a sítě škol středních, kde by měla hrát podstatnou roli promyšlená, ba dokonce plánovaná nabídka oborů. Přehrávat všechno na čistě matematickou úlohu vede např. k bezhlavému honu na žáka (sousední škola zrušila přijíačky, rušíme je taky). Propočítat dojezdový čas samo nijak nepomůže rozhodnout, kterou školu zrušit. Nehledě na to, že každé i sebekratší dojíždění je náklad hozený na hřbet rodině.
Bezhlavý hon na žáka není důsledkem použití matematických metod, ale spíše nějakého způsobu financování. Jde-li skutečně o optimalizaci sítě škol, pak jde jen o to, kam umístit jaké kapacity. Jak se školy obsadí učiteli, to je separátní úloha. Pravě proto, že dojíždění je náklad hozený na rodinu, je vhodně součet všech těchto nákladů minimalizovat. Samozřejmě těžko nalézti řešení vyhovující všem. Takové neexistuje. Proto je nezbytné, aby nalezené řešení bylo z nejakeho konkretniho pohledu nejlepší mezi existujícími.
Dobře. Co tedy vše zvažovat před zrušení školy? Pokles žáků? (Aktuální, vloni, nebo napřesrok?) Možnosti dojíždění? (Pozor: dojezdová rychlost ještě nevypovídá nic o počtu spojů, že?) Stávající aprobovanost? (Nebo učitelům prostě řekneme „od zítřka jinde“?) Vybavenost školy? (Něco patří obci. Zbytek demontujeme a převezeme?) Jednička s hvězdičkou od inspekce? (Nebo ještě plošné testování?) Jasně, že se nezavděčíme všem. Ale těch „proměnných“ je hodně.
Je dobré mít na paměti, že tato diskuze je zcela zbytečná a je mimo stávající realitu – nic se neruší ani neplánuje rušit!
Když to shrnu: někteří lidé si myslí, že tato diskuse je zcela zbytečná, ale pár lidí se mnou obecně souhlasí, že při nedostatku financí by mohlo být dobré uvažovat o tom, zda neredukovat síť škol. Sice je to zdánlivě věc zřizovatelů, ale pravidla hry určuje také způsob financování regionálního školství, který vytváří MŠMT. Můj návrh konkrétně vyzývá k diskusi o druhém stupni základek. Bylo by k tomu potřeba spolupráce odborníků z více oborů, sám za sebe jsem mohl poukázat jen na část kontextu: lze dobře obhajovat názor, že pro průměrné dospívající bude lepší, když budou ve třídě s 30 spolužáky a lépe zaplaceným učitelem než s 15 žáky a špatně zaplaceným učitelem (s nadějí, že lepší platy pomohou udržet ve školství lepší kantory). Větší základky mohou nabízet širší nabídku výběrových předmětů a vycházet tak vstříc zájmům a potřebám žáků. V sociálně vyloučených lokalitách má však smysl snažit se menší třídy udržet. Souhlasím s tím, že tuto diskusi velmi komplikuje skutečnost, že jsme se neshodli na kritériích školy poskytující kvalitní vzdělávání (nebo vysokou přidanou vzdělávací hodnotu), protože to by bylo vodítko pro výběr škol, které udržet. Zda je celá tato diskuse naprosto neaktuální, jak se domnívá R. Sárközi, ukáže příští nebo přespříští státní rozpočet.
Ještě si neodpustím reakci na jiný názor pana Sárköziho.
„Ve svém článku používáte např. pojem „aprobovanost učitelů“, ale s tím už se dost dlouho nepracuje.
Např. na waldorfských školách je ideálem, kdy i na 2. stupni vyučuje všechny předměty jeden učitel.“
Kde jste vzal takový nesmysl? Asi jste nikdy neviděl žádnou inspekční zprávu. A není to jen nějaký Rychlý pohled do databází mi ukazuje, že v posledních letech vychází jen v angličtině nejmíň stovka odborných článků ročně jen k tématu neaprobovanosti, která se považuje za velký problém, zejména když se potká s handicapem na straně žáka. Je možné samozřejmě diskutovat o tomto tématu, můžete si myslet, že to není relevantní, ale nemůžete tvrdit, že se s tímto pojmem nepracuje.
Neberu ani argument z druhé věty. To, že nějaká alternativní vzdělávací soustava má určitý ideál, mnoho neznamená. Může a nemusí to fungovat ve waldorfských školách, i kdyby to tam fungovalo, nemusí to být přenositelné do hlavního proudu vzdělávací soustavy. Některé islámské školy mají ideál (i praxi), že se bude učit jen arabština a korán, a že to bude učit místní imám. To ale pro mne není důvod, abych prohlásil, že matika nebo tělocvik pro dívky jsou passé nebo že pojem kvalifikovaný učitel je zastaralý. (Omlouvám se předem zastáncům waldorfu, nechci je srovnávat s medresami, jde mi jen o to, že alternativa je alternativou právě proto, že je jiná než hlavní proud.)
Pane Dvořáku, máte samozřejmě pravdu. Pan Sárközi je, abych tak řekl, fajnového intelektu.
Je rozdíl mezi pojmy kvalifikovaný/nekvalifikovaný a aprobovaný/neaprobovaný (učitel)… A pak je tu ještě jeden nedefinovaný pojem – kvalitní/nekvalitní.
„Je rozdíl mezi pojmy kvalifikovaný/nekvalifikovaný a aprobovaný/neaprobovaný (učitel)…“
Ano. Ale proč mi to říkáte? Já jsem vůbec o nekvalifikovanosti nemluvil. Nekvalifikovanost je taky problém, ale jiný. O co, kromě nějakého „ideálu walforských škol“, opíráte své tvrzení, že pojem aprobovanost se už neužívá?
„že pojem kvalifikovaný učitel je zastaralý“ citát z Vašeho předchozího příspěvku, na který jsem reagoval…
Např. v české legislativě se od nového školského zákona s pojmem „aprobovaný“ nepracuje. Ani ČŠI se tedy nemá o co právně opřít.
Aprobace se samozřejmě na VŠ studují.
Pro pana Sárköziho: Když už se tady poučujeme o těch rozdílech, tak je rozdíl mezi legitimitou a legalitou.
I když bavit se o aprobovanosti nemusí mít momentálně legální oporu, je to legitimní. Legislativa není ani totéž, co odborný diskurz. Kdybychom se měli v našich úvahách tady řídit legislativou, to bychom daleko nedošli. Například by bylo zbytečné diskutovat o státní maturitě, protože ta je legislativně zakotvena. Ale my o ní vesele diskutujeme (a je to asi správné) a neřekneme si: V zákoně to je, Roma locuta, causa finita.
Protože něco není v zákoně, tím to ještě nepřestává existovat. V Íránu neexistujou gayové, u nás podle zákona, jak tvrdíte, aprobovaní učitelé.
Já jsem jen uvedl příklad, o který jste žadonil… K situaci v íránu ani k problematice homosexuálů se vyjadřovat nebudu, neboť to není mé odborné ani soukromé téma. 🙂
České školství buduje svůj model nějakých 250 let, tedy od dob Marie Terezie a ani komunisti ho nezavrhli. Náš model byl celá desetiletí považován i ve světě za ten nejlepší. Co se dneska děje, nebo na čem se pracuje posledních 20 let, je plánovité odlidštění školství a hlavně vyvedení prostředků ze školství ven. Vůbec není pravda, že ve školství je málo peněz. Je podfinancované, to ano, mělo by v něm být prostředků více, ale i ty prostředky, které do něj přicházejí, by mohly stačit, kdyby s nimi bylo zacházeno rozumně. Myslím, že tahle diskuze nemá vůbec žádný význam. Buďto společnost dovolí, aby devastace našeho školství pokračovala dál, nebo to nedovolí. Zatím se ministerstvu školství a dalším také odborníkům daří, že je to společnosti doslova ukradené. A tak je možné očekávat, že po poklesu úrovně vzdělání dospějeme k naprostému zhroucení našeho školství.
České školství buduje svůj model …a ani komunisti ho nezavrhli.
Který? Základní škola neexistovala před rokem 1948. Do té doby byly obecné školy, navazující měšťanky a gymnázia. Tento model ale komunisti okamžitě po nástupu k moci zavrhli a změnili. Čeho se tedy máme přidržet?
Mohl byste nějak doložit větu „Náš model byl celá desetiletí považován i ve světě za ten nejlepší?“
Který model? Kým byl hodnocen jako nejlepší?
[…] svou historii a je škoda pokaždé začínat od nuly a objevovat již objevené. V diskusi pod příspěvkem kromě neprozíravého soudu pana Sárköziho zazněla celá řada zajímavých argumentů pro a […]